Fotoblog

Můj fotodeník aneb co mě na cestě za fotografií potkalo.

Jistě si říkáte „Na to že se jedná o Blog, do něj Vláďa už dlouho nic nenapsal“. Říkám si to i já. Příčinou však není přijemný nedostatek času z důvodu fotografické cesty někam do neznámých končin světa, ale bohužel nepříjemná soda událostí která mě poslední dva měsíce různě uvádí do nefunkčního stavu. Za celou tu odbu jsem byl fotit asi jen 5× a to v liberecké a pražské Zoo. Naštěstí to pravé jarní fotografické období začína právě v květnu, takže jsem o nic v zásadě nepřišel.

Než se ale vydám uživat si jarního sluníčka a bujného zeleného porostu, musím dát fotoaparát a nový objektiv do servisu. Od února mi všechny fotografie zdobí ošklivý červený mrtvý pixel, což mě u rok starého fotoaprátu docela překvapuje. Záruční lhůta na fotoaparát mi končí v květnu, tak sebou musím hodit. Nově pořízený teleobjetiv trpí lehkým front focusem, což je umocněno zejména při použití telekonvertoru, kdy se v mnoha případech do hloubky ostrosti nevejdu. Takhle by to dál nešlo.

Aby peklo techto měsíců bylo ještě pekelnější, mé nadšení a nedočkavost až si v květnu vyfotím novorozené plzeňské lvy berberáčky, bylo předčasné. 4 dny po porodu našli zaměstnanci, jak zjistili dvě samičky, mtvé. U prvorozených mláďat to není nic neobvyklého, ale i tak to děsně zamrzí. Lvi berberský jsou velice vzácný a téměř vyhubený druh lva. Pro mnohé pravě tento druh lva představuje archetyp lva. A konec konců jaký poddruh lva není ohrožený. Je docela možné, že až budu v důchodu, jestli se toho dožiju, bude k vidění už pouze lev pustinný – zahradní, což je vlastně směska.

Ne že by křízení lvi nebyli krásný. I u lvů zřejmě platí to co u psů, že křízenci jsou odolnější a leckdy i krásnější než čistokrevní jedinci. Příkladem je třeba liberecký pár lvů Elza a Sultán. Znám je oba od doby kdy ve svých dvou letech byli do Zoo importováni. Oba mi přisli tak neuvěřtelně dokonalí a i teď když už z nich jsou pomalu důchodci, jsou pořád krásní.

Bohužel lvi nemají v této době na růžích ustláno. V dnešní době trendů nejsou lvi zrovna dvakrát v kurzu. Důkazem může být cokoliv Vás napadne. Třeba to, že téměř žádná mě známa zoologická zahrada staví na lvech svuj marketing. Ba dokonce ani bratislavská Zoo, která chová pár bílých lvů, či ústecká Zoo, která vlastní mladý pár téměř již nevyskytujícího se poddruhu lva konžského. „Je to kýč, lidé to neocení“ nebo „Lva už všichni znají, není na něm nic zvláštního“ dostává se mi typické odpovědi pracovníků propagace různých zahrad. Nelze jim to mít za zlé, je to vesměs smutná pravda.

Velmi podobné situaci divokých oslů somálských chovaných v liberecké a ústecké Zoo. Návštěvníci je leckdy přehlíží. Projdou kolem nich se slovy „Vole osel, že sem nedali taky krávu“. Přitom je to nesmírně vzácký a pěnezi téměř nevyčíslitelný, v přírodě vyhubený, nedomestikovaný druh. To nejvzácnější co liberecká zoo má. Co se dá dělat, ani černé pruhy na bílem podkladu v dolní části chodidel nepřemůže slávu různých neobvyklých mutací jako jsou například bílí tygři. Tolik kontroverzní a diskutabilní pýcha liberecké a bratislavské Zoo.

Budu rád za každý Váš názor!