Fotoblog

Můj fotodeník aneb co mě na cestě za fotografií potkalo.

Letos se mi Canon ZOOm příliš nevyvedl. Dorazil sem v deset do Zoo s Monikou Nakládalovou se kterou sem se sešel ve městě. Příliš sme do Zoo nespěchali protože počasí opravdu nepřálo.

Plán byl takový. Nafotit karakaly/levharty obláčkové nebo jagurundi do soutěže. Pak si oběhnout stánky, odpoledne si poslechnout Ondrovo povídání o cestě na Falklandy a večer to završit focením. Plány sou krásné ale realita snima umí pořádně zamávat. Když sme dopoledne dorazili k výběhům, venku se pohybovali akorát karakalové. Počasí bylo nicméně mizerné a oni poměrně rychlý a tak se tu a tam mihli někde v trávě mezi kmeny nebo větvema. Počasí na focení takové akce skutečně nepřálo. Pak se náhle trochu umoudřilo počasí a vysvytlo slunce. Slunce ven, karakalové dovnitř. Prostě společně s příchodem slunce zmizel fotografovatelný objekt.

Asi hodinu sme marně čekali jestli se objeví zpátky. Mezitím se objevil kamarád Matěj Hájek a fotograf Aleš Gola. Přehodnotili sme plány a vzhledem k polednímu světlu vyrazili fotit někam do stínu. Jako první padl nápad fotit vydry. Ty mají výběh ve stínu a navíc sou aktivní, což byl příslib dobrého úlovku. Ejhle s vydrama to nebylo vůbec lehké. Vydry sou pekelně rychlé a jejich výběh není zas až tak velký. Asi hodinu se vydry honili po skoro stejné trase dozadu výběhu a pak pod kládou říčkou zpět do bazénku. Snad jako první z celé výpravy sem dostal ideu je zachytit právě v tom momentu kdy se řítí říčkou k bazénku. No, idea pěkná, ale donutit fotoaparát aby ostřil na rychle se řítící objekt v dopředném pohybu navíc ve vzdálenosti cca 2–3 m .. no hned prozradím že AF na mém 30D se ukázal jako totálně neschopný.

O to víc mě tam mírně provokoval jistý člověk s 1D mk III který byl sice milý, zdvořilý a družný, ale fotografie které s tou jeho výbavou nafotil byli… kompaktu na to škoda. Ale alespoň uznale přiznal že fotografování zvířat je velmi těžká disciplína a že mu to moc nejde. Já sem v touze po zachycení akční vydry sáhl ke krajní nouzi a vypl AF. Manuálně zaostřil do vzdálenosti ve které sem si představoval že bych chtěl vydru zachytit. Nic naplat že fotoaparát umí 5 snímků za sekundu, světla bylo tak na 2 a půl. Takže se sem asi hodinu strávil lovením jednoho momentu až se najednou povedlo. No teda myslel sem si že se povedlo. Na display to vypadalo rozumě, ale když sem se v klidu podíval doma tak sem se zhrozil co sem to do té soutěže vlastně dal. Fotka byla mázla. Ani clona F4 nepomohla aby se do hloubky ostrosti vešla celá hlava, ostrost byla jak jinak než až na krku. Navíc sem podcenil rychlost pohybu a tam tam byla i mírná pohybová mázlost.

Teď zpětně si buším hlavou o stůl protože mě napadlo že sem nevýhodu mohl použít ve svuj prospěch. A jak? Jednoduše mohl sem v momentě kdy probíhala záběrem zazoomovat a dodat tak rozmazanému pohybu na dramatičnosti. Proč mě takové věci napadají až o XY hodin později? Měl bych víc fotit.

Po vydrách sme se šli najíst a pak odevzdat snímky do soutěže, povytiskat si fotky a s časem to vyšlo tak, že sme to stíhli tak akorát na přednášku Ondry Prosického. Bohužel sem nestíhl vyzkoušet skla co sem chtěl, protože ráno byla všude fronta a pak se to zkrátka nestíhlo .. škoda. Ale i tak sem si ten den skvěle užil díky svým skvělým přátelům se kterýma je pokaždé sranda a pohoda.